středa 16. srpna 2017

Jasmínové nebe - Sita Brahmachariová

Autor: Sita Brahmahariová
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2016
Počet stran: 320

"Snažím se pochytat ta malinká smítka, otevírám a zavírám ruce, zas a znova, a natahuju se ke vzdálenému světlu. Podívám se dolů. Ruce mám plné popela, který se mi sype mezi prsty. Písek plynoucí časem. Hlavu mám otupělou a prázdnou; myšlenky z ní vyprchaly a zůstaly jen barvy, stovky hedvábných duhových barev, které se ve vzduchu stáčejí do spirál, klesají ke mě, jeden pruh barevného hedvábí za druhým, zářící v temnotě."

Mira Levensonová je bez sebe nadšením, že konečně letí do Indie, kde se má poprvé v životě setkat se svou tetou a sestřenicí. Již od přistání začne na Miru dorážet jak dusivé vedro, tak i příval nových a exotických zážitků, výjevů, zvuků a hluboko pohřbených rodinných tajemství... Jakmile se seznámí s Džanuem, vycítí, že mezi nimi vzniká pouto. Džanu se stane průvodcem, který ji ukáže krásnou i chaotickou Kalkatu. Nic není takové, jaké si to Mira představovala - a domov se náhle zdá být velmi daleko. Mira je rozhodnutá během návštěvy Indie za každou cenu zjistit pravdu o své rodině. Bude ale muset udělat ještě jedno rozhodnutí, které někomu zlomí srdce.

V tomto příběhu na mě nejvíc zapůsobilo, jak autorka dokázala popisovat Indii, konkrétně Kalkatu v její kráse a chudobě. Naprosto chápu rozporuplné pocity hrdinky, jak může na jedné straně fungovat velké nákupní centrum, když v zadních uličkách chodí děti, sotva dvouleté, nahaté a sbírají odpadky, které jim můžou pomoct. I z různých cestopisných dokumentů z televize znám, že tohle je opravdu "normální", ale když to člověk čte, spojí si to do silného příběhu, zapůsobí to na něj mnohonásobně více. Bylo mi z toho úzko a je ještě teď. Spasit svět, jaká by to byla nádhera...

Kniha se sice řadí mezi young adult literaturu, ale dle mého názoru po dočtení, jen proto, že hlavní hrdinkou je čtrnáctiletá Mira, která se zamiluje... Ale ve sledu všech událostí je to naprosto vedlejší. Důležité v té knize jsou rodinné tradice, vzpomínky a rodina sama o sobě. O tom, jak je důležitá důvěra a taky komunikace. Když se v rodině stane něco nepředvídatelného, a pokud někdo z členů se snaží zjistit pravdu, mnohdy právě promluvit si o tom je méně bolestivé, než stále něco tajit.

"Vztekat se je k ničemu," odpoví tiše. "Já si plním svou ´dharmu´ - povinnost - a půjdu dál. Tohle je součást mojí samsáry - život pokračuje v koloběhu, jedno kolo za druhým."

Další, co se mi líbilo, tak byl font písma dopisů. Naprosto lahodilo mému oku. Navíc ty kudrlinky mi k příběhu pasovaly. Indie, Kalkata, to je přesně místo, které bych jednou chtěla navštívit. Bylo moc příjemné si prostřednictvím Jasmínového nebe přiblížit místa, na kterých bych se jednou chtěla ocitnout osobně.

Knihu hodnotím velmi kladně, je tam spousta pasáží, které mi vyrazily dech, ať už se jednalo o dobré či smutné okamžiky příběhu. Našla jsem zde vše, co bych očekávala. Romantiku, lehké napětí, tajemství, přátelství, pochopení. Bylo to pohlazení pro duši i oči a jsem moc ráda, že jsem se ke knize dostala. Určitě doporučuji k přečtení. Milý příběh, který se lehce čte. :-)

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knížku chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan