Rok vydání: 2016
Počet stran: 304
Nakladatelství: Šulc-Švarc
"Velvyslancem ČR se tam stal mně poněkud osobně známý český exulant a spisovatel Jan Drábek, vůči němuž se ale pražské ministerstvo zahraničních věcí hanebně zachovalo a on se s původní vlastí definitivně rozešel, takový je můj dojem."
Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jako Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnášenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.
Mám pocit, že v anotaci je více informací o Priscille než v knize samotné. Ale věřte, že v tuto chvíli je název Priscilla zavádějící. Možná by se spíše hodilo Ota Ulč - jak to bylo. Protože autor píše o z devadesáti procent jen o sobě, jak se on dostal tam, kam se dostal, co všechno zažil, koho potkal a jen tam mimochodem se sem tam zmíní o své Priscille. Těšila jsem se na životopis ženy, která má čínsko-švýcarský původ, její cestu životem, její práci pro UNICEF, její rodinné vztahy a to, jak vše zvládala a nezvládala a místo toho jsem zjistila, kolik měl pan Ota Ulč žen, kdy a kde k nim přišel a koho všechno potkal a nepotkal...
"Když jsme plánovali cestu oceánií, nechtěli jsme si nechat ujít poslední zbývající dvojvládí. Pokud jste kdy slyšeli cokoliv absurdního o tamějším režimu, nejspíš to byla pravda. Dvojí byly peníze, rovněž se měřilo a vážilo pod obojí. Systém soudní jurisdikce nebyl dvojí, ale vícerý."
Schválně jsem vybrala úryvek, který jsem teď napsala výše a to hlavně z toho důvodu, abyste se přesvědčili, jak složitě je kniha napsána. Já sama ji četla po kapitolách a prokládala ji jinou knihou, protože se nedalo začíst do děje. Složitě popisovány politické režimy, mnohdy až chaoticky napsané věty a "příběhy", které mi prostě nedávaly smysl.
Za můj život jsem přečetla hromadu životopisů, ať už to bylo formou dat a dějin nebo příběhů, ale vždy tyto knihy dostály svému názvu - když byl životopis o Churchillovi, tak to o něm také bylo. Od začátku do konce. Mám ráda ten pocit, když si přečtu něco takového, že dotyčný o kom to je, je pro pár minut po přečtení knihy pro mne kamarádem. Známým, se kterým jsem prošla celý "světa kraj". Tady se to bohužel minulo.
Když pominu tedy děj knihy, tak další, co mne zaráží je styl psaní autora. Je pravda, že je to mé první setkání a myslím, že i poslední. Protože autor nejen že píše dlouhé souvětí a ztrácela jsem se v tom, také rád přeskakuje z New Yorku do Plzně, najednou jsme ale v Číně a já vlastně nevím, kam v té chvíli patřím. Nejhorší pro mne bylo, když jsem přečetla stránku a otočila, tak jsem si uvědomila, že vůbec nemám tušení o čem jsem četla.
Knihu jsem nakonec přelouskala celou, ale nebavila mě. Pořád jsem totiž naivně čekala, že se to začne odvíjet jiným směrem, což se bohužel nestalo. Nedokážu ocenit ani fotky, které jsou krásné a kdyby byly zasazeny do příběhu o Priscille, tak věřím, že by se mi to líbilo. Ale takto neměly smysl. Já například jen z fotek poznala aspoň trochu Priscillu, i když na každé druhé je opět samotný autor a jeho zkušenosti ..
Za knihu každopádně děkuji nakladatelství Šulc-Švarc!
Mějte krásný den!
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat