Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Host
Počet stran: 334
Překlad: Jitka Herčíková
Ovemu je 59 let. Řídí Saaba. To,že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku.
Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí - začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku.
"Budižkničemu má přítelkyni. O deset let mladší. Ove ji říká odbarvená nána. Podpatky má vysoké jako nástrčkové klíče a potácí se na nich jako opilá panda, našminkovaná je jako klaun a nosí tak obrovské sluneční brýle, že se nedá pořádně odlišit, jestli to jsou ještě brýle, nebo spíš už helma."
Příběh, který mne překvapil. Velmi překvapil. Valnou část knihy jsem si říkala, co sákryš ti lidi na ní tak žerou. Proč je tak dokonalá? Já se nahlas nesmála, sem tam se usmála, ale chvílemi mi byl Ove tak protivný, že bych mu nejraději skopla cedulku se zákazem jízdy v obytné oblasti. A pořádně zadupala do země, ať je naštvaný právem. Na posledních stránkách jsem si vše začala dávat dohromady a pak začala brečet jako želva. Páni, tohle jsem nečekala. Šok, který se dostavil z toho, jak je kniha skvělá, ten se popsat prostě nedá.
Všechny věci a lidé v příběhu mají svá pevná místa. Ať už je to modrý Saab, modrý oblek, kocour bez ocasu, hák a zpřetrhnutý provaz nebo těhotná Iránka s mamelukem, vše je v dokonalé harmonii. Kniha se četla sama, perfektně napsaná a rozdělení do krátkých kapitol s výstižným název jen podtrhlo její skvělé zpracování.
"Šosé si Oveho všiml a mával na něj s panikou v očích. Volal na něj "seňór", jako vždycky, když spolu mluvili. Oveho napadlo, že to možná španělsky znamená Ove. Zrovna pečlivě si tu Sonjinu knížečku neprolistoval. Šosé ukazoval na auto a divoce přitom gestikuloval. Ove si strčil ruce do kapes a udržoval si patřičný odstup. Vyčkával."
Nevím, proč jsem knihu stále odkládala, možná proto, že ze všech stran na mě vyskakovaly nadšené recenze, spokojené komentáře a já měla strach, že budu zklamaná. Ovšem chyba! Zklamaná nejsem ani trochu a jsem překvapená, že opravdu vše, co jsem se o knize dočetla, je pravda.
Těm, kteří se k přečtení ještě nedostali, ji vřele doporučuji. Čte se snadno, vše odsýpá jak má a nudit se rozhodně nebudete.
Spoustu postav, vlastně všechny, si oblíbíte. A pak si možná řeknete, tak jako já, že mít sousedy, jaké má Ove, je k nezaplacení.
Příběh plný emocí, podpory a přátelství, lásky, ale také samoty a deprese, touhy po "svobodě" a po pořádku, přesně tohle se ukrývá v knize s názvem Muž jménem Ove.
A já vám ji vřele doporučuji! :)
Mějte se krásně,
Daramegan
Žádné komentáře:
Okomentovat